Cena obvyklá a tržní hodnota

V české legislativě je užíván pojem cena obvyklá, která je zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku definována jako „cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu majetku nebo služby a určí se ze sjednaných cen porovnáním.

To znamená, že znalec by měl ve znaleckém posudku uvést skutečně realizované prodeje podobných nemovitostí a provést vyhodnocení. Výsledkem znaleckého posudku o zjištění obvyklé ceny se klient tak setká všude tam, kde je třeba vyjádřit skutečnou hodnotu majetku - vypořádání vlastníků, úvěrové jednání, dražby, atd.

Tržní hodnota je ve výše uvedeném zákoně definována jako odhadovaná částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi dobrovolným prodávajícím a dobrovolným kupujícím. Prováděcí vyhláška k zákonu uvádí více způsobů ocenění. A to zejména způsob porovnávací, výnosový nebo nákladový. Výklad u tržní hodnoty odkazuje na mezinárodní oceňovací standardy.

Pokud tedy znalec nezíská realizované prodej pro stanovení obvyklé ceny dle výše uvedeného, stanoví tržní hodnotu dle běžně uznávaných  principů.

Cena zjištěná

Ve většině případů se klient setkal s tímto výsledkem znaleckého posudku při daňovém řízení při prodeji nemovitosti (daň z nabytí nemovitosti).